Datum 1. 1. 2014 je pro právníky tak trochu datem magickým. Tohoto dne nabyde účinnosti Nový občanský zákoník. Tento zákon byl parlamentem schválen v únoru roku 2012, a jako právník musím konstatovat, že tímto nastane opravdu mimořádná událost. Nový občanský zákoník nám všem tak trochu změní život. O co vlastně jde? Schválením Nového občanského zákoníku dochází k tzv. „rekodifikaci“ občanského práva. Ačkoli si mnozí možná pomyslí, že takovéto věci jako je právo, se jich moc nedotýká, opak je pravdou. Právo nás provází každý den. Už jen tím, že si ráno koupíme rohlík a kafe, tak uzavíráme kupní smlouvu. Nastoupíme do tramvaje nebo metra, tím uzavíráme smlouvu o přepravě mé maličkosti atd. A Nový občanský zákoník je opravdu nový. Zavádí nové pojmy, se kterými se budeme muset aspoň trochu seznámit. V rubrice „Právní kudykam“ se Vám budu snažit přiblížit některé změny a novinky, které přináší.
Na úvod trochu technických údajů – Nový občanský zákoník vznikal více jak 10 let. Jeho tvůrci hledali inspiraci i v současných zahraničních úpravách, a to především v zákoníku německém, švýcarském, rakouském, italském a nizozemském. Nový občanský zákoník má 3081 paragrafů a ruší zcela nebo částečně 238 právních předpisů. Například bude zcela zrušen Obchodní zákoník, zákon o rodině, zákon o sdružování občanů, zákon o vlastnictví bytů a mnoho dalších.
Nový občanský zákoník ve svém pojetí (s ohledem na množství zrušených právních předpisů) představuje komplexní úpravu soukromého práva. Upravuje vzájemná práva a povinnosti osob, které vytvářejí ve svém souhrnu soukromé právo. Soukromé právo upravuje vzájemná práva a povinnosti osob.
Účastníci právních vztahů si mohou vzájemná práva a povinnosti ujednat odchylně od zákona, pokud to zákon výslovně nezakazuje. Současně však platí obecný zákaz ujednání, která porušují dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob včetně práva na ochranu osobnosti. Zákoník výslovně uvádí, že soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým.
Zákoník upravující určitou oblast práva má vždy v sobě uvedeny základní zásady. Nový občanský zákoník není výjimkou, má své základní zásady, které je dobré si přečíst a seznámit se s nimi. Základní zásady zejména jsou:
- každý má právo na ochranu svého života a zdraví, jakož i svobody, cti, důstojnosti a soukromí,
- rodina, rodičovství a manželství požívají zvláštní zákonné ochrany,
- nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých,
- daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny,
- vlastnické právo je chráněno zákonem a jen zákon může stanovit, jak vlastnické právo vzniká a zaniká, a
- nikomu nelze odepřít, co mu po právu náleží.
Co nám tyto zásady říkají? Jsou to vlastně taková pravidla slušného chování – mám se chovat poctivě, v souladu s dobrými mravy. Nikomu bezdůvodně neškodit a dát každému, co mu patří. S tímto tedy souvisí ochrana dobré víry, která se u každého předpokládá. Nedostatek dobré víry musí být dokázán. V soukromém styku má každý právo očekávat od jiných, že se budou chovat jako normální lidé.
Nové pojmy
Jak jsem již uvedla v úvodu, Nový občanský zákoník zavádí mnoho nových pojmů. Některé Vám nyní představím blíže. Začneme od nás samých. Já i vy jsme fyzické osoby a podle současného znění občanského zákoníku má fyzická osoba způsobilost mít práva a povinnosti. Nově podle Nového občanského zákoníku mám právní osobnost, což je způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti. Je to vlastně to samé, co teď, ale řečeno trochu jinak. Dalším novým pojmem je svéprávnost, což je způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem, tzn. právně jednat. Nyní užíváme pojem – způsobilost k právním úkonům.
Právě pojem právní úkon napříště nebude užíván a je nahrazen novým výrazem – právní jednání. Právní jednání vyvolává následky, které jsou v tomto jednání vyjádřeny, tak i následky, které plynou ze zákona, z dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran. Právně jednat lze konáním nebo opomenutím, vždy však takovým způsobem, který nebude vzbuzovat pochybnost, co osoba, která jedná, chtěla projevit. Právní jednání musí obsahem i účelem odpovídat dobrým mravům a zákonu.
