Přestupkové řízení v novém kabátě 2

Zákon přestupek definuje takto – přestupkem je společensky škodlivý protiprávní čin, který je v zákoně za přestupek výslovně označen a který vykazuje znaky stanovené zákonem, nejde-li o trestný čin.

Pokus přestupku je jednání osoby, které bezprostředně směřuje k dokonání přestupku. Takového jednání se fyzická osoba dopouští v úmyslu přestupek spáchat, ale k dokonání přestupku nedochází.

Pokus přestupku je trestný, pokud tak stanoví zákon, a to stejně jako dokonaný přestupek.

Odpovědnost za pokus přestupku zanikne, jestliže pachatel od dokonání přestupku dobrovolně upustil a odstranil nebezpečí, které jeho jednáním vzniklo zájmu chráněnému zákonem.

Pokračování v přestupku, tím se rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují skutkovou podstatu stejného přestupku. Jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku.

Trvající přestupek je takový přestupek, jehož znakem je jednání pachatele spočívající ve vyvolání a následném udržování protiprávního stavu.

Hromadný přestupek je takový přestupek, u kterého zákon vyžaduje pro vznik odpovědnosti za přestupek více útoků spojených společným záměrem.

Přestupek může být spáchán také opomenutím určitého konání. Jde o konání, k němuž byl pachatel povinen podle jiného právního předpisu nebo úředního rozhodnutí. Dále se může jednat o konání v důsledku dobrovolného převzetí povinnosti konat nebo vyplynula-li povinnost z jeho předchozího ohrožujícího jednání nebo k němuž byl z jiného důvodu podle okolností a svých poměrů povinen.

Spolupachatel – je-li přestupek nebo jeho pokus spáchán úmyslným společným jednáním dvou nebo více fyzických osob, odpovídá každá z nich, jako by přestupek spáchala sama. Byl-li přestupek spáchán společným jednáním dvou nebo více osob, z nichž alespoň jedna je právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, odpovídá každá z nich, jako by přestupek spáchala sama.

Zvláštní subjekt přestupku – vyžaduje-li zákon ke spáchání zvláštní vlastnost, způsobilost nebo postavení pachatele, může být pachatelem pouze ten, kdo požadovanou vlastnost, způsobilost nebo postavení má.

Fyzická osoba je pachatelem, jestliže svým zaviněným jednáním naplnila znaky přestupku nebo jeho pokusu, je-li trestný.  Pachatelem je též fyzická osoba, která ke spáchání přestupku užila jiné fyzické osoby, jež není odpovědná za přestupek pro nedostatek věku nebo nepříčetnost anebo proto, že svým jednáním naplnila podmínky nutné obrany nebo krajní nouze nebo jiné okolnosti vylučující protiprávnost.

Pachatelem je též fyzická osoba, která ke spáchání přestupku užila právnické osoby, která není za přestupek odpovědná. Pachatelem může být fyzická osoba, která úmyslně (i)zosnovala nebo řídila spáchání přestupku (organizátor), (ii) vzbudila v jiném rozhodnutí spáchat přestupek (návodce), (iii) umožnila nebo usnadnila jinému spáchání přestupku (pomocník).

K odpovědnosti fyzické osoby za přestupek se vyžaduje zavinění. Ke spáchání přestupku postačuje zavinění z nedbalosti, nestanoví-li zákon výslovně, že je třeba úmyslného zavinění.

Přestupek je spáchán úmyslně, jestliže pachatel (i) chtěl svým jednáním porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, (ii) věděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, a pro případ, že jej poruší nebo ohrozí, s tím byl srozuměn.

Přestupek je spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel (i) věděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že tento zájem neporuší nebo neohrozí, (ii) nevěděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ač to vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl.

Za přestupek není odpovědný ten, kdo v době jeho spáchání nedovršil patnáctý rok svého věku.

Mladistvým je ten, kdo v době spáchání přestupku dovršil patnáctý rok a nepřekročil osmnáctý rok svého věku. Při ukládání správního trestu mladistvému se přihlíží k jeho osobnosti včetně jeho věku a rozumové a mravní vyspělosti. Dále se přihlíží k jeho osobním poměrům tak, aby jeho další vývoj byl co nejméně ohrožen. Horní hranice sazby pokuty se u mladistvého snižuje na polovinu. Nesmí přesahovat částku 5 000 Kč. Toto neplatí, je-li mladistvý podnikající fyzickou osobou. Zákaz činnosti nelze mladistvému uložit, jestliže by výkon tohoto správního trestu bránil přípravě na jeho povolání. Zákaz činnosti lze mladistvému uložit nejdéle na dobu 1 roku. Od uložení správního trestu mladistvému lze upustit. Podmínkou však je, že vzhledem k povaze spáchaného přestupku a k dosavadnímu způsobu života mladistvého lze důvodně očekávat, že uložení omezujícího opatření zajistí jeho nápravu lépe než správní trest.

Za přestupek není odpovědný ten, kdo pro duševní poruchu v době jeho spáchání nemohl rozpoznat protiprávnost svého jednání nebo své jednání ovládat. Odpovědnosti se však nezbavuje ten, kdo se do stavu nepříčetnosti přivedl, byť i z nedbalosti, užitím návykové látky. Návykovou látkou se rozumí alkohol, omamné látky, psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování.

Právnická osoba je pachatelem, jestliže k naplnění znaků přestupku došlo jednáním fyzické osoby, která se považuje za osobu, jejíž jednání je přičitatelné právnické osobě. Tato fyzická osoba poruší právní povinnost uloženou právnické osobě, a to (i) při činnosti právnické osoby, (ii) v přímé souvislosti s činností právnické osoby, (iii) ku prospěchu právnické osoby, (iv) v jejím zájmu. Za porušení právní povinnosti uložené právnické osobě se považuje též porušení právní povinnosti uložené organizační složce nebo jinému útvaru, který je součástí právnické osoby.

Za osobu, jejíž jednání je přičitatelné právnické osobě, se za účelem posuzování odpovědnosti právnické osoby za přestupek považuje (i) statutární orgán nebo člen statutárního orgánu, (ii) jiný orgán právnické osoby nebo jeho člen, (iii) zaměstnanec nebo osoba v obdobném postavení při plnění úkolů vyplývajících z tohoto postavení, (iv) fyzická osoba, která plní úkoly právnické osoby, (v) fyzická osoba, kterou právnická osoba používá při své činnosti, (vi) fyzická osoba, která za právnickou osobu jednala, jestliže právnická osoba výsledku takového jednání využila.

Odpovědnost právnické osoby za přestupek není podmíněna zjištěním konkrétní fyzické osoby, která se považuje za osobu, jejíž jednání je přičitatelné právnické osobě. Správní orgán není povinen zjišťovat konkrétní fyzickou osobu, která se považuje za osobu, jejíž jednání je přičitatelné právnické osobě. Zejména jde o případy, kdy je ze zjištěných skutečností zřejmé, že k jednání zakládajícímu odpovědnost právnické osoby za přestupek došlo při činnosti právnické osoby.

Právnická osoba za přestupek neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby přestupku zabránila. Na druhou stranu se své odpovědnosti za přestupek nemůže zprostit, jestliže z její strany nebyla vykonávána povinná nebo potřebná kontrola nad fyzickou osobou, jejíž jednání je přičitatelné právnické osobě, nebo nebyla učiněna nezbytná opatření k zamezení nebo odvrácení přestupku.

Podnikající fyzická osoba je pachatelem, jestliže k naplnění znaků přestupku došlo při jejím podnikání nebo v přímé souvislosti s ním. Současně podnikající fyzická osoba svým jednáním porušila právní povinnost, která je uložena podnikající fyzické osobě nebo fyzické osobě.

Za osobu, jejíž jednání je přičitatelné podnikající fyzické osobě, se za účelem posuzování odpovědnosti podnikající fyzické osoby za přestupek považuje (i) zaměstnanec nebo osoba v obdobném postavení při plnění úkolů vyplývajících z tohoto postavení, (ii) fyzická osoba, která plní úkoly podnikající fyzické osoby, (iii) fyzická osoba, kterou podnikající fyzická osoba používá při své činnosti, (iv) fyzická osoba, která za podnikající fyzickou osobu jednala, jestliže podnikající fyzická osoba výsledku takového jednání využila.

Přestane-li podnikající fyzická osoba, která je pachatelem, být podnikatelem, její odpovědnost za přestupek nezaniká.

Okolnosti vylučující protiprávnost. Tímto pojmem se označují specifické charakteristiky skutku, které, pokud v konkrétním případě nastanou, způsobují, že čin jinak trestný jako přestupek není přestupkem. Jedná se o tzv. krajní nouzi, nutnou obranu, svolení poškozeného, přípustné riziko a oprávněné použití zbraně.

Krajní nouze – čin jinak trestný jako přestupek není přestupkem, jestliže jím někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému zákonem.

O krajní nouzi nejde, jestliže toto nebezpečí bylo možno za daných okolností odvrátit jinak. Je-li následek tímto způsobený odvracením zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil, také se nejedná o krajní nouzi.

Nutná obrana – čin jinak trestný jako přestupek není přestupkem, jestliže jím někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný zákonem. O nutnou obranu nejde, byla-li tato obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.

Svolení poškozeného – Čin jinak trestný jako přestupek není přestupkem, jestliže někdo jedná na základě svolení osoby, jejíž zájmy, o nichž tato osoba může bez omezení oprávněně rozhodovat, jsou činem dotčeny.

Svolení poškozeného musí být dáno předem nebo současně s jednáním osoby páchající čin jinak trestný jako přestupek. Toto svolení musí být učiněno dobrovolně, určitě, vážně a srozumitelně. Je-li takové svolení dáno až po spáchání činu, o přestupek nejde. Je však nutný předpoklad, že jednající mohl důvodně předpokládat, že osoba, jejíž zájmy jsou dotčeny, by tento souhlas jinak udělila vzhledem k okolnostem případu a svým poměrům. Za svolení nelze považovat souhlas k ublížení na zdraví.

Přípustné riziko –  Čin jinak trestný jako přestupek není přestupkem, jestliže někdo v souladu s dosaženým stavem poznání a informacemi, které měl k dispozici v době svého rozhodování o dalším postupu, vykonává v rámci svého zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo v rámci svého předmětu činnosti společensky prospěšnou činnost, jíž ohrozí nebo poruší zájem chráněný zákonem, nelze-li společensky prospěšného výsledku dosáhnout jinak.

O přípustné riziko nejde, jestliže (i) je ohrožen život nebo zdraví člověka, aniž by k tomu dal v souladu s jiným právním předpisem souhlas, (ii) výsledek, k němuž je směřováno zcela zřejmě neodpovídá míře rizika, (iii) konání zřejmě odporuje požadavkům jiného právního předpisu, veřejnému zájmu nebo zásadám lidskosti nebo se příčí dobrým mravům.

Oprávněné použití zbraně – přestupek nespáchá, kdo použije zbraně v mezích stanovených jiným právním předpisem.

Zákon zná důvody, pro které může zaniknout odpovědnost za přestupek. Těmito důvody jsou (i) uplynutím promlčecí doby, (ii) smrtí fyzické osoby, (iii) zánikem právnické osoby, nemá-li právního nástupce, (iv) vyhlášením amnestie.

Promlčecí doba činí jeden rok, nebo tři roky, jde-li o přestupek, za který zákon stanoví sazbu pokuty, jejíž horní hranice je alespoň 100 000 Kč.

Odpovědnost právnické osoby za přestupek přechází na jejího právního nástupce. Má-li právnická osoba více právních nástupců, odpovídá za přestupek každý z nich, jako by přestupek spáchal sám.

Odpovědnost podnikající fyzické osoby za přestupek přechází v případě její smrti na osobu, která pokračuje v její podnikatelské činnosti. Pokračuje-li v podnikatelské činnosti více osob, odpovídá za přestupek každá z nich, jako by přestupek spáchala sama.

Při určení druhu správního trestu a jeho výměry se přihlédne zejména:

  • k povaze a závažnosti přestupku,
  • k tomu, že o některém z více přestupků, které byly spáchány jedním skutkem nebo více skutky, nebylo rozhodnuto ve společném řízení,
  • k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem,
  • u pokusu přestupku k tomu, do jaké míry se jednání pachatele přiblížilo k dokonání přestupku, jakož i k okolnostem a důvodům, pro které k jeho dokonání nedošlo,
  • u spolupachatelů k tomu, jakou měrou jednání každého z nich přispělo ke spáchání přestupku,
  • u fyzické osoby k jejím osobním poměrům a k tomu, zda a jakým způsobem byla pro totéž protiprávní jednání potrestána v jiném řízení před správním orgánem než v řízení o přestupku,
  • u právnické nebo podnikající fyzické osoby k povaze její činnosti,
  • u právního nástupce k tomu, v jakém rozsahu na něj přešly výnosy, užitky a jiné výhody ze spáchaného přestupku; v případě více právních nástupců k tomu, zda některý z nich pokračuje v činnosti, při které byl přestupek spáchán,
  • u pokračujícího, trvajícího a hromadného přestupku k tomu, zda k části jednání, jímž byl přestupek spáchán, došlo za účinnosti zákona, který za přestupek stanovil správní trest mírnější než zákon, který byl účinný při dokončení tohoto jednání.

 

Povaha a závažnost přestupku je dána zejména

  • významem zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen,
  • významem a rozsahem následku přestupku,
  • způsobem spáchání přestupku,
  • okolnostmi spáchání přestupku,
  • u fyzické osoby též druhem a mírou jejího zavinění, popřípadě pohnutkou, je-li tato znakem skutkové podstaty přestupku,
  • délkou doby, po kterou trvalo protiprávní jednání pachatele nebo po kterou trval protiprávní stav udržovaný protiprávním jednáním pachatele,
  • počtem jednotlivých dílčích útoků, které tvoří pokračování v přestupku.

 

Jako k polehčující okolnosti se přihlédne zejména k tomu, že pachatel:

  • spáchal přestupek ve věku blízkém věku mladistvých,
  • spáchal přestupek, aby odvrátil útok nebo jiné nebezpečí, aniž byly zcela naplněny podmínky nutné obrany nebo krajní nouze, nebo překročil meze jiné okolnosti vylučující protiprávnost,
  • napomáhal k odstranění škodlivého následku přestupku nebo dobrovolně nahradil způsobenou škodu,
  • oznámil přestupek správnímu orgánu a při jeho objasňování účinně napomáhal, nebo
  • spáchal přestupek pod vlivem hrozby nebo nátlaku anebo pod tlakem podřízenosti nebo závislosti na jiném.

 

Jako k přitěžující okolnosti se přihlédne zejména k tomu, že pachatel:

  • spáchal přestupek tak, že využil něčí bezbrannosti, podřízenosti nebo závislosti na jiné osobě,
  • spáchal více přestupků,
  • spáchal přestupek opakovaně,
  • zneužil ke spáchání přestupku svého zaměstnání, postavení nebo funkce,
  • spáchal přestupek jako člen organizované skupiny, nebo
  • spáchal přestupek na dítěti, osobě těhotné, nemocné, zdravotně postižené, vysokého věku nebo nemohoucí.

 

Za dva nebo více přestupků téhož pachatele projednaných ve společném řízení se uloží správní trest podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejpřísněji trestný. Jsou-li horní hranice sazeb pokut stejné, uloží se správní trest podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejzávažnější.

Jsou-li společně projednávány dva nebo více přestupků, správní orgán může uložit pokutu ve vyšší sazbě. Horní hranice sazby pokuty za přestupek nejpřísněji trestný se zvyšuje až o polovinu. Nejvýše však do částky, která je součtem horních hranic sazeb pokut za jednotlivé společně projednávané přestupky. Spolu s pokutou, lze uložit i jiný druh správního trestu, jestliže by jej bylo možno uložit za některý ze společně projednávaných přestupků.

Od uložení správního trestu lze podmíněně upustit. V takovém případě je nutné přihlédnout k povaze a závažnosti spáchaného přestupku, kterým byla způsobena majetková újma. Může se jednat o případ, kdy samotné projednání věci před správním orgánem postačí k nápravě osoby pachatele přestupku.

Při podmíněném upuštění od uložení správního trestu se pachateli uloží, aby ve lhůtě stanovené správním orgánem nahradil škodu, kterou přestupkem způsobil, nebo vydal bezdůvodné obohacení. Nesplní-li pachatel ve stanovené lhůtě povinnost uloženou správní orgánem, správní trest se mu uloží.

Od uložení správního trestu lze upustit. Předpokladem je, že o dvou nebo více přestupcích téhož pachatele nebylo konáno společné řízení. Správní trest uložený za některý z těchto přestupků v samostatném řízení lze považovat za odpovídající správnímu trestu, který by byl jinak uložen ve společném řízení. Od uložení správního trestu lze též upustit, jestliže vzhledem k závažnosti přestupku, okolnostem jeho spáchání a osobě pachatele lze důvodně očekávat, že již samotné projednání věci před správním orgánem postačí k jeho nápravě.

Pokutu lze uložit v částce nižší, než je zákonem stanovená dolní hranice sazby pokuty, jestliže (i) vzhledem k okolnostem případu a osobě pachatele lze důvodně očekávat, že i tak lze jeho nápravy dosáhnout, (ii) je pokuta ukládána za pokus přestupku, (iii) pokuta uložená v rámci zákonem stanovené dolní hranice sazby by byla vzhledem k poměrům pachatele nepřiměřeně přísná, (iv) pachatel spáchal přestupek, aby odvrátil útok nebo jiné nebezpečí, aniž byly zcela naplněny podmínky nutné obrany nebo krajní nouze, nebo překročil meze jiné okolnosti vylučující protiprávnost. Je-li výměra pokuty mimořádně snižována, musí být uložena pokuta alespoň ve výši jedné pětiny dolní hranice sazby pokuty stanovené zákonem.

Ochranné opatření sloužící k dosažení účelu přestupkového zákona. Jde o trestní sankci, ne však o trest. Účelem ochranného opatření je ochrana společnosti. Ochranný opatřením podle přestupkového zákona je (i) omezující opatření, (ii) zabrání věci, (iii) zabrání náhradní hodnoty.

Omezující opatření spočívá v zákazu navštěvovat určená veřejně přístupná místa nebo místa, kde se konají sportovní, kulturní a jiné společenské akce. Případně jde o povinnost zdržet se styku s určitou osobou nebo vymezeným okruhem osob. Také se může jednat o povinnost podrobit se vhodnému programu pro zvládání agrese nebo násilného chování.

Omezující opatření lze uložit fyzické osobě. Omezující opatření musí být přiměřené povaze a závažnosti spáchaného přestupku a osobním poměrům pachatele. Omezující opatření lze je uložit pouze spolu se správním trestem, a to nejdéle na dobu 1 roku. Omezující opatření lze uložit s účinky též mimo správní obvod správního orgánu, který je ukládá. Dodržování uloženého omezujícího opatření kontroluje správní orgán, který je uložil.

Omezující opatření spočívající v povinnosti podrobit se vhodnému programu pro zvládání agrese nebo násilného chování může být uloženo fyzické osobě, která se dopustila přestupku vykazujícího zejména znaky užití násilí v rodině nebo partnerském vztahu.

O zabrání věci lze rozhodnout, jestliže (i) do 60 dnů ode dne, kdy přestupek vyšel najevo, se nezjistí skutečnosti odůvodňující zahájení řízení o přestupku proti určité osobě, (ii) náleží pachateli, proti němuž nelze vést řízení o přestupku nebo jemuž za přestupek nelze uložit správní trest, (iii) náleží pachateli, u něhož bylo od uložení správního trestu za přestupek upuštěno nebo podmíněně upuštěno, (iv) nenáleží pachateli nebo mu nenáleží zcela, (v) vlastník věci není znám, (vi) vyžaduje to bezpečnost osob nebo majetku anebo jiný obdobný obecný zájem. Zde uvedené podmínky musí být, při zabrání věci, vždy splněny. Vlastníkem zabrané věci se stává stát. O zabrání věci nelze rozhodnout, uplynulo-li od jednání majícího znaky přestupku 5 let.

Zabrání náhradní hodnoty – pokud ten, komu náleží věc, která by mohla být zabrána, ji před zabráním zničí, poškodí, zcizí, zatají, učiní neupotřebitelnou nebo zužitkuje, nebo jestliže jinak zabrání takové věci zmaří, může mu být uloženo zabrání náhradní hodnoty až do výše, která odpovídá hodnotě takové věci. Vlastníkem zabrané náhradní hodnoty se stává stát.