Pracovní doba je upravena v zákoníku práce, konkrétně v ustanoveních § 78 až 99. V poslední době jsem se setkala s dotazy ohledně této problematiky, tudíž níže připomenu některá důležitá fakta.
Pracovní doba je v zákoně definována jako doba, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci, a doba, v níž je zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele. Zaměstnanec je povinen být na pracovišti před zahájením výkonu práce, tj na začátku směny, a odcházet z něho až po skončení směny.
Délka stanovené týdenní pracovní doby činí 40 hodin týdně. Pro pracující v podzemí při těžbě uhlí, rud a nerudných surovin, v důlní výstavbě a na báňských pracovištích geologického průzkumu 37,5 hodiny týdně. Ve dvousměnném pracovním režimu je pracovní doba 38,75 hodiny týdně, ve vícesměnném nebo nepřetržitém pracovním režimu 37,5 hodiny týdně,
Zkrácení stanovené týdenní pracovní doby bez snížení mzdy pod rozsah stanovený, viz výše, může obsahovat jen kolektivní smlouva nebo vnitřní předpis. Takto zkrácená týdenní pracovní doba je stanovenou týdenní pracovní dobou. Toto ustanovení neplatí pro zaměstnance státu, územně samosprávných celků, příspěvkových organizací.
Primárně je stanoveno, že pracovní dobu rozvrhuje zaměstnavatel a určí začátek a konec směn. Pracovní doba se rozvrhuje zpravidla do pětidenního pracovního týdne. Při rozvržení pracovní doby je zaměstnavatel povinen přihlédnout k tomu, aby toto rozvržení nebylo v rozporu s hledisky bezpečné a zdraví neohrožující práce.
Zaměstnavatel je povinen vypracovat písemný rozvrh týdenní pracovní doby a seznámit s ním nebo s jeho změnou zaměstnance nejpozději dva týdny a v případě konta pracovní doby jeden týden před začátkem období, na něž je pracovní doba rozvržena, pokud se nedohodne se zaměstnancem na jiné době seznámení. Podstatná část dotazů směřuje právě k povinnosti zaměstnavatele, v jaké lhůtě má být zaměstnanec seznámen s rozvrhem směn. Pokud je pracovní doba rozvržena rovnoměrně, nečiní toto problém, neboť je pracovní doba zpravidla rozvržena do pěti pracovních dnů. V jednotlivých dnech je buď určena pevně s nástupem od – do nebo se jedná o tzv., pružné rozvržení pracovní doby. Větší problém činí rozvržení pracovní doby při nerovnoměrném rozvrhu. V takovém případě má zaměstnavatel stanovit vyrovnávací období, na které by měl rozepsat rozvrh pracovních směn. Vyrovnávací období je dle zákoníku práce 26 týdnů, případně může být stanoveno na 52 týdnů. Pro celé toto období by pracovní doba měla být rozvržena. Je zřejmé, že v drtivé většině případů toto nebude ze strany zaměstnavatele zajištěno, a to s ohledem na mnoho proměnných – nemoc nebo jiná nepřítomnost zaměstnance v práci.
Přes všechna úskalí, které plánování rozvrhu pracovní doby přináší, je nezbytné dodržet lhůtu, kdy je zaměstnavatel povinen vypracovat písemný rozvrh týdenní pracovní doby a seznámit s ním zaměstnance. Tato lhůta je dva týdny.
